Dědkové 5

Jak jsme zamlada kalili

Je po důchodu, a tak je čas zase posedět v hospodě. Kdo byl nemocný, už je mu líp, takže nic nebrání pravidelné schůzi. Zub jako obvykle všechny obvolal a určil páteční večer.

Sešli se všichni — dokonce i Kleofáš. Řeč se táhla: co je nového, kdo přibral a kolik. Jen Pavel měl zajímavou teorii. Musel si koupit nové kalhoty, protože se mu prý rozšiřuje pánev.

Lopaťák: „Jak pánev? Snad břicho, ne?“

Pavel: „Ne, břicho mám furt stejné. Ale ty kyčle se mi stářím nějak rozšiřují.“

Nedal si to vymluvit, tak jsme to přijali jako novou definici: už nám neroste břicho, ale rozšiřuje se pánev.

Zub se potutelně usmívá.

Pepa: „Na něco sis vzpomněl?“

Zub: „Jo. Pamatujete, jak jsme tady za mlada pařili?“

Pepa: „To byly časy.“

Frca: „Pepo, ty jsi s náma nekalil. Ty jsi byl takový vzorňák.“

Pepa: „No jo, táta mě držel u huby. Musel jsem doma makat.“

Ostatní vyprskli smíchy. „To určitě, voe…“

Kleofáš: „Nechte toho, málem mi vypadly zuby!“

Další salva smíchu.

Zub: „Pamatujete, jak jsem doma dělal ten mejdan?“

Frca: „To si pamatovala celá vesnice.“

Zub: „Mama měla tři demižóny léčivého vína a odjela na víkend…“

Lopaťák: „Šak nás tam bylo aspoň dvacet!“

Frca: „Já byl tak napitý toho vína, že jsem musel jít domů v záklonu. Jak jsem se ohnul dopředu, tak mi to teklo z huby ven.“

Pavel: „Já jedinej tam nebyl, ale pamatuju si, jak tě matka sflákala, až na to přišla.“

Zub: „Jo, dostal jsem pár facek, a to už jsem šel skoro na vojnu.“

Frca: „A za jak dlouho na to přišla?“

Zub: „Asi za týden. Přišly jí na návštěvu kámošky a ona jim nalila to léčivé víno.“

Frca: „No a?“

Zub: „Jenže my jsme ho s Vykošťovákem dolili vodou…“

Pepa: „Ty vole, fakt?“

Pavel: „Já si to pamatuju, jak jsi to tenkrát vyprávěl!“ (smích)

Zub: „Já pořád čekal, až na to přijde. Asi po týdnu, když jsem přišel z práce, už na mě čekala. Dostal jsem ji hned mezi dveřma… tak nasranou jsem ji dlouho neviděl.“

Pepa: „No vidíš, to už ti mladí nezažijou.“

Pavel: „Co bys dělal, kdyby ti kluk vypil slivku?“

Pepa: „Na to nemá. Mám ještě asi padesát flašek.“

Lopaťák: „Tak to přijdeme na návštěvu!“

Ostatní se zasmáli. Lopaťák evidentně nezná Pepovu mladou ženu.

Zábava pokračovala, jen Kleofáš už musel domů. Voda mu evidentně nechutnala a pivo ještě nesmí. Snad příště.


Napsat komentář